Glukózo-fruktózový sirup
V první fázi fungování mých webových stránek bych chtěla v sekci články postupně probrat potraviny, které je lépe z našich kuchyní a jídelníčků raději úplně eliminovat.
Na jednom z prvních míst by měl určitě figurovat glukózo-fruktózový sirup (na obalech potravin se objevuje glukózo-fruktózový sirup, fruktózový sirup, kukuřičný sirup, invertní cukr). Výrobci ho masivně používají při výrobě nejrůznějších denně konzumovaných potravin. Jeho spotřeba v potravinářském průmyslu za poslední tři desetiletí rapidně vzrostla. Nadměrná konzumace sirupu se dává do souvislostí se vznikem obezity, nemocí srdce a cév a cukrovky 2. typu.
Glukózo-fruktózový sirup je koncentrované sladidlo nahrazující cukr. Vyrábí se z kukuřičného nebo pšeničného škrobu a skládá se ze dvou monosacharidů - glukózy a fruktózy. Výrobci potravin ho používají, protože je sladivější než řepný a třtinový cukr, je mnohem levnější a jeho tekutá forma zajišťuje potravinám vláčnost. Glukózo-fruktózový sirup je běžně obsažen v pečivu, ve slazených nápojích, v sušenkách, ale také v šunce a uzeném mase. Bohužel ho najdeme i ve snídaňových cereáliích, v müsli tyčinkách, ve slazených ovocných jogurtech a tvarohu s příchutí.
Podívejme se blíže na to, co se v našem těle děje s glukózou a fruktózou. Glukóza je z tenkého střeva vstřebávána do krve a zvyšuje její glykémii. Reakcí na to je produkce inzulinu slinivkou břišní. Inzulin má za úkol uvést do rovnováhy krevní glykémii a odvést přebytečný cukr pryč. Glukóza je metabolizována především ve svalech, pokrývá jejich energetickou spotřebu, ukládá se do zásoby jako svalový glykogen a nadbytečná se mění na tuk. Fruktóza putuje z tenkého střeva do jater, kde se metabolizuje. Tam se přemění na využitelnou energii a spálí, část se uloží jako jaterní glykogen a zbytek je přeměněn na tuky a uložen. V případě její nadměrné konzumace se ochotně ukládá ve formě tuků zvaných triglyceridy, a to hlavně v oblasti břicha (jako viscerální neboli útrobní tuk, zatěžující orgány), nebo společně s cholesterolem v cévách.
Nadměrná spotřeba fruktózy je velkým zdravotním rizikem a jednoznačně vede k obezitě. Problém je v tom, že fruktóza má na rozdíl od glukózy nízký glykemický index (GI). Glukóza má GI 100, fruktóza jen 20, pro srovnání med má GI 85 a cukr kolem 70. Konzumace fruktózy tedy nedává dostatečně silný signál k produkci inzulinu, který mimo jiné funguje jako hlavní tlumič pocitu hladu a potřeby dále jíst. Konzumovaná fruktóza v podobě sirupu nás tedy nezasytí, inzulin nám nedá jasné znamení, že máme dost. Přejídáme se a v našich játrech se přebytky fruktózy mění v další a další tuky.
Vrtá vám hlavou fruktóza v ovoci? Ta nám takové starosti dělat nemusí, i když nic se nemá přehánět. V ovoci je obsaženo hodně vlákniny, která brání vstřebání části fruktózy a navozuje rychleji pocit sytosti. Kromě toho ovoce obsahuje enzymy štěpící cukry.
Jak se sirupu vyhnout? Jedinou cestou je číst obaly na potravinách, které mají ve složení uvedeny složky sestupně podle obsahu, tj. nejvíce zastoupená složka je na prvním místě. Pokud je na předních místech uveden sirup, je lepší potravinu vyřadit z nákupního seznamu.
Ale pozor, je-li na začátku složení uveden klasický cukr - řepný či třtinový, měli bychom být rovněž ostražití, protože nadbytečné, nevyužité cukry naše tělo vždy uloží ve formě tuku se všemi následnými zdravotními problémy. Cukr svým působením organismus překyseluje, k neutralizaci jsou používány a odplavovány z těla některé důležité minerály, např. vápník a hořčík. Trvale překyselené prostředí může mít vliv na vznik zhoubného bujení. V prostředí bohatém na cukry se nekontrolovatelně množí kvasinky a roste sklon k plísňovým chorobám. V neposlední řadě velké výkyvy v hladině cukru v krvi způsobují emoční nerovnováhu a podrážděnost.